Ó velký dálníční okruhu...

Ve vážně myšleném článku který publikoval denník MF Dnes se dozvídám o „tragédii“ způsobené tím, že na nově otevíraném dálničním okruhu kolem Prahy nebudou zprovozněné některé nájezdy… Ó hrůza! Jak na to přijdou všichni ti podnikaví, kteří skoupili pozemky v blízkosti této nové komunikace! Jak na to přijdou provozovatelé živností či podnikatelé už tak mučení „minimálním“ provozem, totální „nedostupností“ a „odlehlostí“ lokality? Co si počne majitelka módního salónu v Modřanech? Nejspíš bude muset ukončit svoji podnikatelskou dráhu… Je to katastrofa, neboť se k ní rychle a pohodlně dálnicí nedostanou zákazníci směrem od Plzně! Co si počne nebohý majitel restaurace v Dolních Břežanech? Se sjezdem z okruhu počítal, bez něj by sem nešel! A nájemci nových komerčních prostor nejspíše jejich majitele roztrhají, pokud jim nesníží nájemné….

Vypadá to, že se na oblast jihozápadně od Prahy řítí jakási mohutná katastrofa. Kalamita obrovských rozměrů ústící v chudobu a rozvrat. Všichni rozumní podnikatelé a živnostníci odtud odejdou, nebo je čeká živoření, případně rovnou zkrachují. Zástupy zbídačených pak potáhnou krajem.

To všechno je čeká, pokud jim zlovolné úřady neotevřou ty dálniční nájezdy a nenapojí je tak na neurologickou síť zajišťující pohádkové bohatství a nepřetržitý proud zákazníků! A ze všeho nejdřív bude nutné přehlasovat či jinak do země zašlapat všechny ty „zelené fanatiky“, tedy občany, kteří si svojí obranou proti zvyšování již tak hrozivého automobilového provozu vymohli nezprovoznění oněch, pro podnikatele tak „životně“ důležitých nájezdů…

Také Vám to celé zní hodně přitaženě?

Ne, to není výplod mojí fantazie psaný jako odrazové téma k vyřčení nějakého názoru a dokonce to není ani výplod v periodiku jakési jednostranné zájmové skupiny podnikatelů či spekulantů s pozemky. Jedná se o vyznění zcela vážně myšleného článku v Pražské příloze celostátního denníku MF Dnes!

Vnucuje se zde myšlenka, že autorka článku je sama zastánkyní životanázoru, který bych směle definoval jako „svět je neomezeným polem k podnikání“, a nebo je dokonce přímo se zájmovými skupinami spjata. V ostatních případech si buď nevidí do úst a nebo je zhypnotizovaná a neví co píše. Doufejme však, že většina čtenářů MF Dnes má dar určitého kritického nadhledu a také jej při absorbování informací používá …

Dejme si ruku na srdce a hluboce se zamysleme. Opravdu jsme dospěli tak daleko, že svět ve kterém žijeme, planetu Zemi, stát, společnost, krajinu, považujeme pouze za „neomezené pole určené k podnikání“? Za trh příležitostí – a čím volnější tím lépe?

Proboha, vždyť tohle je uvažování průmyslníků 18. a 19.století bohužel zastávané dodnes mnohými „neotřesitelnými“ axiomy ekonomické vědy .V opačném spektru pohledu pak i komunistickými ideology století 20. O „nadstavbách“ jako je kultura, svoboda, životní prostředí či náboženské založení člověka, jsme v dobách reálného socialismu slyšeli od představitelů této moci a jejich sympatizantů až dost. Prý si na ně musíme nejdříve „vydělat“…

 A že se dnes volný a ještě volnější trh považuje za tresť svobody? Základní pilíř demokracie? Když čtu podobné články jako je ten na který reaguji, tak mám pocit že asi ano. Ale pouze pokud demokracii chápeme zejména jako uspořádání které má zajistit co nejvolnější podmínky k podnikání a tím jaksi automaticky touto cestou i k rozhojňování veřejného blaha. Proto je téměř ústavní povinností vlád, co nejvíce podnikatelským aktivitám vycházet vstříc.  Potom i ony dálniční nájezdy které mají připojit jihozápad Prahy na „roh hojnosti“ jsou téměř povinné.

 Zastánce deregulace  je dnes na stejné pozici, v jaké byl například v 19. století vědec nebo v 50. letech, a nejen ve střední Evropě, marxista. Stojí za ním duch doby, centrální paradigma  dnešní společnosti. Všechny argumenty jsou jakoby na jeho straně.

Má však pouze dobovou „pravdu“ zaštítěnou tokem hlavního proudu. Tato „pravda“ ale neříká nic o Pravdivosti a už vůbec ne o etice či lidských hodnotách… Na marxistu 50.let koukáme dnes, a oprávněně, skrz prsty, ba i naivní víra v pokrok 19. století působí jaksi vyčpěle. Něco mezi Verneovým Ocelovým městem a Cimrmanem. To však víme dnes, po uplynutí dlouhých desetiletí jaksi z nadhledu. A dáváme za pravdu odpůrcům komunismu a po dějinné zkušenosti 20. století i lidem, kteří varovali před ideologií světlých zítřků pomocí vědotechniky, která za nás všechno vyřeší.

Není tedy dnes jednoduché argumentovat proti zastáncům světa jako místa pro ničím neomezované podnikání a světa jako prostoru k rozmnožování příležitostí. Na jejich straně hrají vážná fakta kterými jakéhokoliv jinověrce už-už srazí do kouta na kolena... Byznys, hospodářství, daně, rozpočet, zdravotnictví, důchody, životní prostředí, růst blahobyt…Všechno to souvisí!

Avšak víme jak to bylo s Davidem a Goliášem… I když všechny trumfy a esa v rukávu hrály pro Goliáše, dějiny daly za pravdu malému a bezmocnému Davidovi. Proto hledejme odvahu říkat věci, které se jaksi „nemají“. Proto neváhejme a pišme proti všem „obrům – molochům“.

A protože Goliáše dneška vidím v onom „růstovém“ a „technologickém“ samopohybu, neváhám psát tyto kacířské úvahy a neváhám ony „věčné pravdy“ dneška relativizovat. Tyto úvahy si nekladou za cíl přesně popsat jak to je, nebo jak by to mělo být, snaží se vytvořit prostor k úvahám, snaží se o vyváženost tam, kde podle mého názoru dnes rovnováha chybí.

Mnoho se mluví o inkvizicích církve a „tmářství“ středověku, o hrůzách nacismu i komunismu. Je to velmi potřebné, ale stejně tak bychom měli mluvit i o nebezpečích dnešního světa. A není to jenom terorismus, imigrace, nemoci nebo oblíbené téma - klima… Je to i mohutné prorůstání osobních soukromých zájmů do veřejného života a ona neodbytnost růstové ideologie. Ohromným nebezpečím dnešní doby je „privatizace“ veřejného, ať už je to krajina, vesnice, město, veřejný prostor, zkrátka sociální prostředí obecně. V sociologických kruzích se o tom hovoří jako o privatizaci zisků a socializaci ztrát. A myslím si že i vyznění článku na téma „Uzavřené dálniční nájezdy kazí plány podnikatelům“ ukazuje výrazně tímto směrem. Jako by nám bylo ukradené, že tisícům lidí se pod okny zvýší doprava, hluk a exhalace. Je to ale v zájmu růstu ekonomiky a byznysu, a to je přeci dnes svaté… Stejně tak jako se za komunismu příliš utiskoval soukromý svět a zejména svoboda vyjádření, dnes jsme zase v opačném extrémním postavení – soukromým vyjádřením jednotlivce je ohroženo to „veřejné“.

A jsme opět zpátky u oné „katastrofy“ na jihozápadním okraji Prahy. U nájezdů  dálnic jako podmínek pro komfortní život úzkých zájmových skupin… Daleko víc dnes musíme bránit hodnoty jako krajinu, veřejný prostor, klid a čisté životní prostředí pro všechny, protože ty jsou dnes bezprostředně ohroženy různými pozemkovými spekulanty, žádostivými hostinskými, náročnými majitelkami módních salónů a dalšími skupinami těch, kteří si myslí, že bez šňůry zapáchajících a hlučných automobilů nelze podnikat. Vadí mi, že jsme dnes zaháněni do kouta protože kdykoliv se někdo ozve proti technickému samopohybu, tedy všemu tomu budování dálnic, skladových areálů, proti přebujelé letecké dopravě, nebo zmiňovaným dálničním nájezdům, je zesměšněn a označen za „zpátečníka“, tedy dnešním slangem za „zeleného fanatika“. Buď rozvoj a nebo zpátky na stromy. Nic mezi tím, jiné cesty není, pokrok nezastavíš!

Opravdu ale v sobě nemáme trošku vzdělání, lidské etiky a kritického nadhledu že tomu věříme? Není to jednoduché, to vůbec ne, ale opravdu se s tím takhle smíříme?

Psáno jako reakce na článek, který vyšel 28.7.2010 v MF Dnes pod titulkem „Uzavřené nájezdy kazí plány podnikatelům“ v příloze Praha.